Hořčice z Nového dvora
Hořčice od bratří trapistů z kláštera Nový dvůr
Novodvorská hořčice
Starofrancouzská hořčice BIO
Biohořčice Bohemia
První dva typy jsou ostřejší. Jsou vyráběny podle francouzské receptury a hodí se k přírodně upraveným masům, do omáček a salátových zálivek. Biohořčice Bohemia je jemnější a podobá se ostřejší české hořčici, která se v Čechách podává k uzenému masu a uzeninám.Proces výroby v klášteře v Nových dvorech dodržuje přísná pravidla a vychází z francouzské receptury typu a l'ancienne, tedy hořčice na starý způsob. Hořčičné semeno se mele na mlýnském kameni a jako další suroviny se používají šumavský biomed a moravské biovíno. Hořčice pak zraje po naplnění přímo ve sklenicích, některá týden, některá až několik měsíců, podle druhu. Tento proces dodává hořčici nezaměnitelnou a výjimečnou chuť.
Když se mniši z řádu trapistů v opatství Sept-Fons ve Francii rozhodli, že založí klášter v Čechách, zvažovali, čím se jejich bratři budou v daleké zemi živit. Nakonec vymysleli, že budou vyrábět a prodávat hořčici. To bylo zhruba před deseti lety. Hořčičné semínko, dovezené z Kanady, protože tam se rodí to nejlepší, se namočí do octa smíšeného s vodou z okolních lesů, aby nabobtnalo a natáhlo chuť a vůni. Potom se rozdrtí. "Ta část stroje, která semeno mele, je opravdu z kamene, a proto tomu říkáme mlýnský kámen," zdůrazňuje bratr Jiří. Rozdrcená surovina se pak ovoní biomedem ze Šumavy a kvalitním moravským biovínem, a potom se plní do sklenic. V nich zraje novodvorská hořčice týden až několik měsíců - záleží na druhu. "Šlo by to rychleji," připouští bratr Jiří, "ale my chceme, aby všechny procesy byly čistě přírodní." Pět až šest mnichů vyrobí několik desítek tisíc skleniček za rok. Vycházejí při tom z francouzské receptury typu a l'ancienne, tedy hořčice na starý způsob. První tři z jejich výrobků, Novodvorská, Novodvorská s petrželí a česnekem a Starofrancouzská, jsou ostřejší a vyhovují spíš francouzským chutím. Se Starofrancouzskou biohořčicí se novodvorští mniši dokonce ve Francii dostali do knihy Sto nejlepších biopotravin. A co ten čtvrtý druh? "Každý národ má trochu jiné chutě, a s tím se musí počítat," připouští bratr Jiří. Francouzi si pochutnávají na hořčici z Nového Dvora k přírodně upraveným masům, přidávají ji do omáček a zálivek na salát. Češi mají naopak rádi hořčici jemnější, nasládlejší. A když se řekne hořčice, pomyslí na uzené maso a uzeniny. Aby jim vyšli vstříc, začali mniši vyrábět biohořčici Bohemia. "Když jsem ji dal ochutnat hostům nebo bratřím z Čech, vydechli: Konečně česká hořčice," směje se bratr Jiří.
Skleničky z Nového Dvora se kromě Francie prodávají v Německu, Rakousku, Maďarsku. Klášter v Novém Dvoře vznikl ze zchátralého barokního statku. Čtyřicet let minulého režimu ho proměnilo v ruinu, ale trapisté z něj za dva roky vybudovali architektonickou perlu, doplněnou nádherným moderním kostelem podle návrhu anglického architekta Johna Pawsona. V domě určeném návštěvám mají krámek, kde o víkendech můžete koupit mimo jiné všechny druhy novodvorské hořčice. (kráceno z Hospodářských novin 26. 3. 2010)
